Kpso

Spousta lidí začíná přemýšlet až ve chvíli, kdy už je pozdě. Případně sice přemýšlí včas, ale vzhledem k nedostatečné finanční gramotnosti neodhadne své síly, přecení se a po nezáviděníhodné životní etapě provázené vytloukáním klínu klínem končí v ještě méně záviděníhodné pozici někoho, kdo vězí v dluhové pasti natolik hluboko, že se z ní nikdy nedokáže vyhrabat.
Někdo se v této situaci ocitne nešťastnou shodou okolností, někdo jenom a pouze počínáním, jež nelze označit za jiné než hloupé. To se liší případ od případu.

Ale konec je tu vždy stejný. Jednoho dne už selžou všechny pokusy a člověk je tam, kde nikdo nebývá rád. V háji, v troubě, v loji, v pytli, ba klidně i v něčem, co zní hodně nelibozvučně.
Takový člověk by měl být podle neúprosných zákonů matematiky ztracen. Protože pokud se k záporným částkám přičítají jenom další a další záporné hodnoty, nelze se nikdy dostat do kladných hodnot, oněch populárních „černých čísel“.
A takový jedinec může být nakonec rád, že naši nejvyšší vládci umožňují podobným lidem v některých případech „porušit matematické zákony“ a vybřednout z toho marastu, v němž se topí. Protože existuje i legální možnost, jak se v souladu se zákony takových nezvladatelných dluhů zbavit.

A ?
Pokud po tom člověk touží, musí počítat s tím, že ho nic pěkného nečeká. Protože ať se dostal do dluhů jakkoliv, bude ho vybředávání z nich pořádně bolet. Protože je tu sice možnost osobního bankrotu, určená pro ty, kdo se chtějí nezvladatelných dluhů zbavit, jenže to není zase až tak jednoduché. V první řadě musí být takový člověk zadlužený u nejméně dvou věřitelů a musí být prokazatelně neschopný své dluhy dlouhodobě splácet, přičemž však musí být schopen v následujících pěti letech splatit alespoň 30 % dlužné částky, a tedy musí mít stabilní zaměstnání. A poté musí ještě tuto možnost schválit soud.
Takový člověk se tak může dočkat toho, že mu bude část dluhů odpuštěna, ale přesto mu věru není co závidět. Přinejmenším kvůli těm pěti letům živoření, než člověku onen ‚očistec‘ skončí.
A tak lze doporučit vlastně jediné. Nezadlužovat se, není-li to skutečně nezbytně nutné, a už vůbec se nezadlužovat, není-li jisté, že jsme schopni své dluhy i splácet. A naopak raději hledat rezervy ve svých současných výdajích, případně se raději obrátit se žádostí o pomoc na rodinu a známé, než na finanční instituce. Protože blízcí vám leccos odpustí, kdyby něco. Finančníci nikoliv; ani kdyby vás měli nechat umřít hlady.